Obecní úřad Záboří nad Labem
Školní 164
285 74 Záboří nad Labem
Tel/Fax: 321 781 285
Záboří nad Labem je jednou z nejstarších osad v širokém okolí. Své jméno má od lesa Bor, zvaného též Markový les, jenž určoval hranice země. Okolí této osady, většinou bažinaté pro rozčleněné ústí řeky Doubravky, chránilo bezpečně osadu na založenou vyvýšeném místě. Zároveň mohutný borový les, oplývající lovnou zvěří, řeky s hojností ryb a úrodná nížina poskytovaly obyvatelstvu obživu.
O raném osídlení svědčí pohanský hrob otevřený v roce 1977 v objektu místního cukrovaru při hloubení studny. Byla v něm nalezena bronzová koňská udidla, postranice k udidlu opatřené dutými knoflíky, knoflík vypuklý a dutý s ouškem, dutá puklice z bronzového plechu. Mimoto nalezl v roce 1987 jeden dělník při dobývání pařezu v lese velkou popelnici, která však byla zničena. Je tedy zřejmé, že osada, jakož i osady okolní, vznikala s příchodem slovanských kmenů po roce 500 před n. l.
Krajina byla z větší části pokryta lesem. Zmíněný Bor patřil rodu Slavníkovců, který sídlil v nedaleké Libici nad Cidlinou. V roce 995 dobylo vojsko Boleslava III., vedené Vršovci, Libici a rod Slavníkovců vyvraždilo. Bor přešel do držení Přemyslovců, nejprve knížat a potom králů. Roku 1278 prodal Přemysl Otakar II. les Bor sedleckému klášteru, v jehož držení zůstal až do roku 1421, kdy byl klášter vypálen a jeho statky rozebrány. V roce 1436 (18.listopadu) zapsal císař Zikmund zboží kláštera sedleckého - Nový Dvůr, Ovčáry, Sv. Jakub, Sv. Kateřinu, Sv. Mikuláš a Záboří husitskému knížeti Bedřichu ze Strážnice. Záboří se tím dostává do majetku Kolína, kde bylo Bedřichovo sídlo. (Smlouva z 18.12.1436).
Roku 1454 se vrátil do zpustlého sedleckého kláštera opat Theodorik a vymáhal odcizené statky zpět, ovšem marně, neboť Záboří bylo v držení knížete Bedřicha, jemuž český král Ladislav Pohrobek mimoto připsal za zásluhy 3.000 kop grošů a 3.000 uherských zlatých. Město Kolín s výše jmenovanými osadami bylo později se svolením krále Ladislava právem zápisným postoupeno Jiřímu z Poděbrad. Po smrti krále Jiřího byly statky rozděleny jeho synům. Kolín a Záboří připadly Viktorínovi a později jeho bratru Hynkovi. Ten v roce 1476 předal za 20.000 zlatých panství kolínské uherskému králi Matyášovi, který je v roce 1486 postoupil králi Vladislavovi. Zemský sněm v roce 1487 povolil obecnou berni na vyplacení Kolína s příslušnými osadami, mezi nimiž bylo jmenováno i Záboří. Panství kolínské bylo později postoupeno znamenitému válečníkovi Karlu ze Žerotína. Po jeho smrti 20.9.1560 bylo vdově Veronice, rozené Trčkové z Lípy, vyplaceno 5.000 kop grošů a panství kolínské přešlo na nejstaršího syna Karla. Ten je držel až do své smrti 1588, kdy se ujal vlastnictví jeho bratr Kašpar Melichar, který byl majitelem panství Nový Dvůr.
Z panství Žerotínů přešlo Záboří v roce 1636 do vlastnictví Švihovských. Když Bedřich Švihovský v roce 1654 zemřel, bylo Záboří popsáno takto:
Osedlých gruntů selských 11, pustých 5, Lanžovský mlýn byl úplně zpustlý. (Postaven byl znovu roku 1604 Kašparem Melicharem a pronajat téhož roku J. Kohejlovi za 150 tolarů.)
Při vpádu Švédů v době třicetileté války navštívil vojevůdce Baner v roce 1639 se svým vojskem zdejší kraj a mnohé vesnice zpustošil. Po třicetileté válce v roce 1666 připadlo panství a tím i naše osada Valdštejnům, a sice z důvodu sňatku Marie Švihovské. Zanedlouho, a to v roce 1674, bylo prodáno hraběti Kaunicovi, ale již v roce 1677 je koupil Kašpar z Montánů a v roce 1679 hrabě Věžník. Ten dal panství do pořádku, neboť bylo třicetiletou válkou a častou změnou majitelů ve velmi zanedbaném stavu. Před svou smrtí rozdělil své panství synům Romediovi a Josefovi. Záboří připadlo staršímu synovi Romediovi, který v roce 1720 zemřel, a majetek zdědila jeho matka Barbora.
Hraběnka Věžníková prodala panství hraběti Pachtovi a ten zase v roce 1728 hraběti Batthyanymu. Popis panství z této doby uvádí:
V Záboří byla panská hospoda v nájmu za 22 zlatých ročně, kovárna za 9 zlatých, masný krám za 12 zlatých a rybárna za 20 zlatých ročního nájmu. V této době zde bylo 20 sedláků platících vrchnosti 16 zlatých a 20 krejcarů úroků, 10 chalupníků platících 10 zlatých. Mýto z mostu v Záboří má právo vybírat Kutná Hora, která má také povinnost most udržovat.
Roku 1764 prodal Batthyany panství hraběti Janu Karlu Chotkovi. Ves Záboří byla tehdy popsána takto:
V obci 7 sedláků, a to rychtář Jan Tomášek čp. 24, Václav Sviták čp. 22, Jan Lacina čp. 28, Matěj Lacina čp. 32, Václav Karas čp. 29, Prokop Jursík čp. 39 a Jan Rak čp. 3. Tito všichni mají po 40 korcích, 3 věrtelích a 3 a ¾ mázlíků polí. Daně platí po 30 zlatých 5 krejcarech a 2 denárech. Chalupníků je 10 a to Tomáš Topinka čp. 20, Václav Chyba čp. 8, Magdaléna Podlešáková čp. 4, Matěj Slepička čp. 31, Pavel Skalník čp. 19, Matěj Tatíček čp. 20, Václav Rak čp. 33, Václav Kácovský čp. 25, Jakub Mazač čp. 23 a Jiří Tatíček čp. 27. Každý platí daně po 7 zlatých 31 krejcarech a 2 denárech. Mimoto každý sedlák platil gruntovné daně 2 zlaté 20 krejcarů a přástevné 30 krejcarů. Roboty měl celoročně 3 dny v týdnu a čtyřmi koňmi, a byl-li v týdnu svátek, 1 osobu pěší po 3 dny. Od počátku senoseče, v otavách i ve žních 2 osoby pěší po tři dny, dle potřeby však i celý týden. Za různých okolností mohla být tažní robota zvýšena na 4 dny v týdnu, naproti tomu nebyla povinná v době senoseče, žní a otav ani v podzimním a jarním setí.
Rychtář měl pěší robotu poloviční jak v šesti měsících letních, tak zimních. Zato měl povinnost každou sobotu se dostavit na zámek.
Faráři každý sedlák odváděl ročně po třech věrtelích pšenice, ječmene, žita a ovsa, dále po jednom teleti a 2 ovcích. Chalupníci odváděli místo přástevného 22 a půl krejcaru, místo telete 1 zlatý. Robota celý rok po 1 osobě pěší a od 1. listopadu do konce února každý chalupník musel rozštípat 2 sáhy dříví. Při jarním a podzimním orání musel místo pěší roboty týdně orat anebo vláčet dvěma voly. Faráři odváděl chalupník po 1 věrteli pšenice, žita a ovsa. Tak tomu bylo až do roku 1848.
Pokud sahají zápisy o schůzích obecního zastupitelstva a obecní rady naší obce (od 26. března 1868) je v nich uvedeno, že starostou byl Josef Hnilička (1868-1871), Jan Skalník (1871-1875), Václav Mazač (1875-1875), Josef Rosický (1875-1887), Josef Slavíček (1887-1891), Karel Skalník (1891-1893), Josef Tomášek (1893-97),
Antonín Volman (1897), Josef Tomášek (1807-1903), Karel Skalník (1903-1919), Vilém Svoboda (1919-1923), Bohumil Lacina (1923-1932), Karel Charvát (1932-1934), Bohumil Lacina (1934-1945), Václav Veber (1945), Jíří Říha (1945-1948), Josef Stříbrný (1948-1951), Gustav Skála (1951-1954), Josef Krupička (1954-1957), Zdeňka Jarošová (1957-1960), Bohumil Rosický (1960-1976), Jaroslav Dvořák (1976-1990), Miroslav Netolický (1990-1998), Bohumil Kačerovský (1998- nyní).
Při všeobecném sčítání lidu bylo v roce 1890 v naší obci v 87 číslech 713 obyvatel. V tomto roce došlo k velkému požáru v obci, při kterém padlo za oběť 10 domů. V roce 1900 měla obec Záboří nad Labem v 91 číslech 753 obyvatel, v roce 1910 bylo už 110 domů se 784 obyvateli a v roce 1915 zde bylo 120 domů a 784 obyvatel.
Dne 19. března 1919 bylo v obci poprvé rozsvíceno elektrickým světlem. V roce 1924 byla zavedena elektřina též na nádraží.
Na úpravě břehů řeky Doubravy bylo poprvé pracováno v roce 1875 a v roce 1878 byl položen práh nového řečiště. Velké povodně byly v letech 1897, 1906 a 1913. Velká voda přišla též v roce 1926, což rozhodlo o regulaci Doubravy. Práce na regulování řečiště byly dokončeny v roce 1954 od soutoku s Labem až po jez v Habrkovicích.
Pomník padlých - Jako první na Kutnohorsku byl v Záboří nad Labem odhalen pomník obětem 1.světové války, a to již v roce 1920.
Železnice- Se stavbou železniční tratě se zde začalo v roce 1842. Nádraží bylo určeno postavit na panských pozemcích v lese zvaném "Poučiny".
Cukrovar - V roce 1869 byl v Záboří nad Labem vystavěn cukrovar, který byl v provozu až do roku 1910, kdy došlo k jeho zrušení. Objekt byl prodán Anglobance, stroje rozmontovány a rozprodány.
Pošta - K zahájení pvozu pošty došlo v roce 1874. Telefon byl do obce zaveden v roce 1921.
Slavní rodáci - V Záboří nad Labem se narodil PhDr. Jaroslav Bidlo (1868-1937), slovanofil. Nejznámější z jeho publikací jsou "Dějiny jednoty bratrské", "Kultura byzantská", "O historii Slovanstva".
V letním období trávili v naší obci volný čas básníci Jaroslav Vrchlický a Antonín Klášterský, matematik Weir, malíři Ženíšek, Brázda a Radimský.
Události od osvobození naší vlasti v roce 1945
Z tohoto období uvádíme některá fakta o událostech roku 1945 v Záboří nad Labem:
21.února - zabrali němečtí vojáci školní budovu, takže vyučování dětí probíhalo v hostinci u Bacílků.
15.března - vznikl Čs. revoluční národní výbor ve složení: B.Lacina - starosta, A.Prášil - zámečník, J.Škop - učitel, V.Špína - četnický praporčík, I.Štefek - četnický strážmistr.
5.května - vyvěsili občané státní vlájky a odstraňovali německé nápisy, bylo vydáno provolání k občanům obce a Revoluční národní výbor přebral veškerou zodpovědnost za pořádek v obci.
6.května- byl vyhotoven seznam bývalých vojáků, došlo k odzbrojení německé srtráže u železničního mostu na Doubravce, mezi Telčicemi a Kojicemi byla přerušena železniční trať vykolejením lokomotivy a mezi stanicí Záboří nad Labem a Starým Kolínem poškozeny koleje. Revoluční garda prohledávala lesy, kde se skrývala fašističtí vojáci. Při jedné akci došlo k urputné přestřelce, při niž byl zastřelen jeden SSman. Veškeré vojenské akce vedli ing. Antonín Volman a prof. Josef Rosický.
9.května- OSVOBOZENÍ nejprve přijela dvě sovětská vojenská auta, která zastavila před národním výborem a rázem byla zasypána květy. Předseda RNV B.Lacina se pozdravil s velitelem a k večeru přijelo vojsko.Důstojníci byli ubytováni v hostinci u Bacílků a v katastru obce bylo umístěno asi 7 000 vojáků. Po 10 dnech pokračovali směrem k Praze.
1950-51 - 13.listopadu 1950 se poprvé ozval místní rozhlas. V obci bylo rozmístěno 15 tlampačů. Byla zahájenaoprava místního nadraží. Zbourána 80 let stará vodárna a provedena poloperonizace druhé koleje. Místí hasičská jednota dostala od MNV školní stodolu na přestavbu hasičské zbrojnice.
1652- V květnu byl při MNV ustanoven Výbor žen. V zaří bylo založeno JZD které mělo zpočátku 30 členů. V červenci došlo k zahájení provozu Uhelných skladů v naší obci.
1953- V dubnu byla zahájena pravidelná autobusová doprava do Kutné Hory a zpět. Došlo ke zrušení potravinových lístků, byl proveden odstřel starého železničního mostu, byla slavnostně předána nová zbrojnice pro požárníky k používáni.
1954- Bylo slavnostně do užívání dáno kino za účasti zástupců místích organizací a představitelům státního filmu. Průměr návštěvovanosti 250 návštěvníků na jeden hrací den.
1957- Volby do ONV a KNV.
1959- Poslední vystoupení ochotnického divadla v Záboří nad Labem byla hra Obrácení Ferdyše Pištory od F.Langra. Druhé jeji představení bylo sehráno ještě v Lipci. Otevření samoobsluhy, mlékarny, železářství.
1960- Byla ustanovena Československá socialistická republika. V rámci toho proběhla reorganizace a regionální uspořádání okresů a krajů. K naší obci byla přiděleny obce Kobylnice a Habrkovice, které též byly zastoupeny i ve všech orgánech MNV. Bylo konány volby do MNV.
1961- Celostátní sčítání lidu 1.3.1961. V naší obci (spojené) bylo 1 358 obyvatel, z čehož je 194 dětí do 15 let, 54% dělníci a zbytek úředníci, zemědělci atd. Naší občané pracující převážně mimo obec, a to v Kolíně, Praze, Kutné Hoře, Chvaleticích, Přelouči a Pardubicích.
1962- Tento rok byla dobrá kulturní a výchovná práce v naší obci, Kino promítalo106 filmů s průměrnou účastní 27 osob, 21 kulturních akci, přítomno 1 700 občanů.
1963- Další zvelebování obce, rozšíření požární zbrojnice, úprava tělocvičny. 1. máje se naši občané poprvé zúčastnili na Kačině.
1964- Volby do zastupitelských orgánů v našem státě.
1965- Celková rekonstrukce elektrického vedení v obci. Rekonstrukce místního rozhlasu.
1966- Provedena demolice "Galtolu". Otevření pánského a dámského kadařnictví.
1967- Místní hospodářství velmi aktivní, výroba tvárnic, započato s výstavbou chodníků. Byl uspořádán 1. Motocros
1968- Tento rok zaznamenalo místní hospodářství výrazný pokrok ve výrobě stavebního materiálu. Zakoupena mícháčka a automobil.
1969-Pokračování v úpravě obce, výstavba chodníků
1970- Všeobecné sčítání lidu: Naše obec měla 399 mužu a 413 žen. Domů bylo v Záboří 224, z toho rodinných 160 a zemědělských událostí 46.
1971- Zahájena přestavba nové prodejny potravin. Mnohostranná činnost svazů zahradkářů.
1972- Přístavba buduvy MNV, prodejna potravin, oplocení mateřské školy, veřejné osvětlení, kanalizace povrchové vody.
1973- Dokončena úprava starého národního výboru pro nový poštovní úřad, který byl dokončen 23. července.
1974- Ohodnocení naší knihovny v okrese 5. místo z 84 knihoven.
1975- Zdárně pokračuje regulace Labe.
1978- Záboří spojeno s Týncem novým mostem. Zahájena přeprava uhlí po Labi do Chvaletic.
1979-Úprava a rozšíření silnice v obci.
1980-1989 - výstavba veřejného osvětlení, rozšíření chodníků a dlažby, dešťové kanalizace, rozšíření MŠ na 2 třídy, výstavba samoobsluhy, vybudování bezprašných vozovek
1990-1998 - rekonstrukce veřejného osvětlení, provedení nové fasády na ZŠ a OÚ
1998- 99 - výstavba vodovodu - zdroj vody- Hloubkové vrty u Mokošína
2000-01 - výstavba plynofikace (společně Habrkovice a Kobylnice), schválen územní plán obce Záboří nad Labem a Habrkovice.
2002- rekonstrukce na plynové vytápění ZŠ, MŠ, OÚ
2001-03- výstavba první etapy kanalizace s ČOV + 78 domovních přípojek
2004- v rámci výstavby železničního koridoru postaven nový železniční most, rekonstrukce nádraží a přilehlých budov
2003-05- výstavba truhé etapy kanalizace + 222 domovních přípojek
2004-07- Oprava Mariánského sloupu se sochou Panny Marie Immaculaty
2003-05- Vyčištění koryta řeky Doubravy od ústí do Labe až po jez v Habrkovicích
2007 - výstavba rošíření sítí k novým parcelám u hřiště, dokončení bezprašných vozovek, zahájení Komplexních pozemkových úprav.
Již přes 160 let má Záboří nad Labem železniční spojení se světem. Je to úctyhodné číslo, uvědomíme-li si, že v době, kdy do Záboří příjel přijel první vlak (1.9.1845), byla na území dnešní ČR jediná parostrojní železnice z Vídně do Olomouce se dvěma odbočkami (do Brna a do Lipníku nad Bečvou). Také dlouho potom byla trať Olomouc - Praha jedinou železnicí v širokém okolí. Další tratě v blízkosti Záboří např. Kolín- Jihlava nebo Kolín - Nymburk byly otevřeny celé čtvrtstoletí později.
Spojení Prahy s Vídní přes Olomouc umožnovalo použít tratě Severní dráhy, které již byly v provozu. Dalším důvodem byl fakt, že všechny kratší trasy vedly náročnějším hornatým terénem a jejich realizace by byla značně nákladnější. Autor projektu tratě Olomouc - Praha, český Ing. Jan Perner (synovec tehdejšího týneckého mlynáře) uvádí na schůzkách Vlastenecké průmyslové jednoty další důvod: "Přímou dráhu mezi Vídní a Prahou dostaneme vždy, to nemůže dlouho trvat a bude postavena, ale nedostali bychom spojení se slovanským světem. Proto navrhujeme trať na Olomouc, tak budem mít spojení na východ, s Polskem a Ruskem."
Třetího srpna r. 1842 dal císař souhlas ke stavbě tratě Olomouc - Praha, v červnu 1843 byl vedením stavby v úseku Kojice - Praha (dnešní Praha - střed) pověřen autor projektu Ing. Perner, který také navrh výstavbu nádraží čtvrté třídy v Záboří nad Labem. V souvislosti se stavbou železnice byla postavena i nová silnice ze Záboří do Týnce, silniční most přes Labe (do té doby byla možná cesta do Týnce jen přívozem) a byla provedena i částečná regulace Labe. Ing. Perner, aby zachránil mlýn svého strýce před likvidací, vtěsnal trať i silnici do úzkého koridoru. Následky toho jednání pociťujeme do dnes. Ze strany státu byl vyvíjen neustálý tlak na rychlé a laciné provedení stavby. Proto při stavbě došlo k řadě neštěstí a dělníkům byly vypláceny nepatrné mzdy (denní mzda dělníka byla 20 krajcarů, bochník chlepa stál 12 krajcarů).
1. září 1845 přijel do Záboří první vlak. K této události se sešli nejen Zábořští, ale i četné delegace a hudby z Kutné Hory - havíři, cechy, ostrostřelci a huláni. Co se dělo tentýž den na nynějším nádraží Praha - střed: - Okolo půl páté hodiny zazněla první rána z děla na vysokém Žižkově - rodostné zakřiknutí proletělo po celém množství a po hlučném hovoru nastalo ticho - doba napnuté zvědavosti. Rána zvěstovala příjezd párovozu Čechy, kterýž pak, veden od vrchního Ing. Pernera, za malou chvíli do prvního drážního dvora zašuměl - jakožto předchůdce velikého, slavného tahu, jedoucího asi 5 minut za ním. A opět zavzeněly hřímavé rány a zdáli přinášel vítr hlučné pokřikování jásajícího lidstva, okolo jehož udivených zraků nyní ten divomocný velikán šumivě letěl. I byl to vskutku velkolepý pohled na ty dva mohutné parovozy, Praha a Olomouc, ozdobné věncemi a praporečkami - ny ty dva báchorkovité obry, ješto ve svých šlápějích dlouhou řadu skvostných vozů, jako své zmožné porobence vlekli... .
Slavnostní fanfáry odezněly a nastaly všední dny. Zábořská stanice se stala součástí hlavního tahu. Pro Záboří a okolí má význam především pro odvoz zemědělských produktů, v první polovině tohoto století se nakládalo v sezóně až 20 vagónů zeleniny denně.
S rozvojem průmyslu v okolních městech se železnice stala pro řadu obyvatel Záboří součástí každodenního života, ať už jako dopravní prostředek nebo jako zaměstnání. Železniční stanice Záboří nad Labem měla šanci stát se i uzlovou stanicí - krátce před 1. svět. válkou se uvažovalo a již jednalo o stavbě železnice Kutná Hora - Záboří - Chlumec n.Cidl. Doba horečné výstavby lokálek však již byla pryč, stát na výstavbě takové tratě neměl zájem a prostředky z místních zdrojů se nesešly.
Zajímavou kapitolou je název stanice, který se několikrát měnil - nejprve Saborosch, potom Elbeteinitz, Labská Týnice, od rl 1918 až do nedávna kromě válečné přestávky "Týnec nad Labem - Záboří nad Labem." Správný název Záboří nad Labec se uplatnil teprve v součastnosti.
Zábořská stanice leží na nejdůležitější trati, které se právem říká hlavní tah, neboť tato trať je nejzatíženější v celé střední Evropě. Přes stanici přejíždí většina mezinárodních rychlíků, který spojuje naší vlast s mnoha jinými hlavními městy.
Po osvobození naší vlasti Sovědskou armádou v roce 1945 si nová republika uvědomila velký národohospodářský význam železniční dopravy, a během dalších let bere železniční stanice v naší obci jinou podobu. Staniční budova se přestavuje, opravuje a buduje se automatické zabezpečovací zařízení, je vybudován podchod a trať v Kojicích, považována v dřívější době za vrchol stavitelského umění, mizí, neboť oblouky v tomto úseku snižovaly rychlost jízdy vlaků a byly pro stálé houstnoucí železniční dopravu nežádoucí brzdou. Postupně mizí parní trakce a je nahrazováná elektrickou a dieselovou.
Od r.2003-2005 proběhla celková rekonstrukce nádraží v rámci stavby železničního koridoru byl postaven nový železniční most přes Doubravu, vyměněny všechny koleje, opraveny nástupiště, podchod a zmodernizována hlavní budova.
Škola v Záboří má dlouhou historii. Stála již ve 14.století pří místním kostele, kdy vyučovali kněží se svými pomocníky. V husických dobach všach zanikla. Byla obnovena až v roce 1623 jako škola filiální školy církvické a osamocněna až v r.1722 při zdejší faře. Do obvodu školy patřily i obce Kateřina (do r.1786), Kobylnice, Lišice, Habrkovice, Bernardov (tyto do r.1835) a Vinařice (do r.1898). Roku 1865 škola připadla pod patronát obce a v roce 1968 byla zestátněna.
Původně měla svou budovu čp.2, podle počtu žáků se vyučovalo přechodně i v čp.32 a 58. Nynější budova čp.71 byla vystavena roku1874 nákladem 26.000 zlatých a to za pouhých 7 měsíců. K slavnostnímu otevření školy složil český básník Jaroslav Vrchlický oslavnou báseň. Pozdější plány na přístavbu dalších učeben se pro klesající počet žáků neuskutečnily. Pouze roku 1922 byly přistavěny zděné záchody a roku 1952 kůlna na topivo.
Po válce byly provedeny ve školní budově různé úpravy. Škola dostala nový nábytek a moderní vyučovací pomůcky.
Počet žáků na škole velmi kolísal. Největší počet byl v roce 1839, kdy činil 235 žáků, nejnižší v roce 1975 a to 25 žáků. Původně byla škola jednotřídní, od roku 1876 dvoutřídní, od roku 1893 trojtřídní, od roku 1922 až dosud dvojtřídní. V roce 1971 byla při škole zřízena školní družina.
Na počátku 90.let provedena nová fasáda, v r.1999 byla škola napojena na veřejný vodovod, čím byl odstraněn velký problém s hygienou. V roce 2001 byla provedena generální rekonstrukce vytápění na plynové kotle, včetně nových rozvodů z mědi a nových radiátorů. 2004 - byla budova napojena na veřejnou kanalizaci. Koupeny nové lavice a videa. Ve školním roce 2007-2008 školu navštěvuje 27 dětí.
Chronologie učitelstva na škole v Záboří na Labem
Tento seznam učitelů byl sestaven podle školní kroniky z let 1860 až 1917, ze školní kroniky vedené od roku 1917 až do součastnosti, dále ze třídních výkazů a zápisů z učitelských porad. Stará školní kronika s ostatními písemnostmi z let 1832 a 1945 je uložena v okresním archivu v Kutné Hoře. Některé zkutečnosti však již nebylo možno zjistit pro neúplnost dokumentace. Proto jen roky nástupu.
1722- Václav Vorel, Pail Václav Braun, Jiří Jukl
1780- Václav Braun
1780- Jan Svoboda
1795- Jan Vorel
1827- ředitel - Zeno Kopecký, učitelé - František Poříz, Josef Kos, Eduart Kopecký, Eustach Černovský, Ludvík Vorel
1855- Josef Špinka
1855- Václav Pejšek
1867-Antonín Kopáč
1867- Augustin Bidlo, učitelé - Berta Janatová (1875), Matěj Líska (1876), Jan Šafránek (1877), Josef Jelínek (1878), Josef Křemen (1888), Josef Nováček (1890)
1890- Jan Zadražil, učitelé - Josef Litman (1890), Josef Pospíšil (1893), Jan Ráček (1896), Ida Jelínková, Rudolfa Hocková (1902), Aloisie Kovářová (1906), Antonín Nevečeřel (1908), Jaroslav Polák (1911), Anna Tláskalová, Vlasta Ludmilová, Jan Šulc (1915), Ladislav Küller, Božena Kovářová (1916)
1917- Karel Probst
1918- Antonín Ptáček, učitelé - Václav Němec, Antonín Nevečeřel (1918), Božená Bittnerová, Josef Pittner, Karal Malát, Božena Černovská (1919), J. Špinka (1920), Z.Stupková (1921), Bohuslav Jiskra (1922)
1925- Bohuslav Jiskra, učitelé- Karel Herout, Božena Kremserová (1925), Jaroslava Mlázovská (1927), Alžběta Lebedová (1928), Anna Řeháková (1930), Emilie Bílková (1931)
1934- Alžběta Lebedová
1935- Marie Svobodová - Ryšavá
1936- Antonín Nejepinský, učitelé - Marie Svobodová (1936), Jarmila Voslařová (1937), Břetislav Polák, Jan Bělevský (1939)
1940- Stanislav Dyntera, učitelé - Cecilie Mejsnerová, Zdena Brodská, Rudolf Tomší, Růžena Chadimová (1940),Věra Macháčková (1942), Alžběta Pavlíková - Lebedová, Emilie Slonková - Konířová (1943), Arnošta Pittnerová (1944), Karel Zahradník, Ladislav Karban, Zdeněk Zahradník, Ladislav Karban, Zdněka Hromlářová, Marie Seiverová (1945), Antonín Tvrďík (1946), František Jahoda (1948),
1949-Josef Novák
1950- Jindřich Zahradník, učitelé- Alois Wasserbauer (1950), Emilie Moravcová, Marie Bzůrová - Rybářová (1951)
1955- Otto Tvrdík, učitelé- Vlasta Jedličková, Ludmila Beníšková (1955), Anna Vostřáková (1958), Emilie Moravcová - Vňuková (1959), Miloslava Prášilová (1960), Jiří Pískač (1965), Miroslav Kubát (1967), Libuše Keprová (1971)
1972 - Miroslav Kubát, učitelé - Vlasta Ivincová
1982- Vlasta Ivincová, učitelé - Věra Nemcová
1983- Vlasta Ivincová, uč. - Šárka Jundová
1984- Jan Kalousek, uč. - Šárka Jundová¨
1985- Jan Kalousek - Arient, uč. Jana Štěpánková
1986- Hana Zachašová, uč. Jan Arient
1989- uč. Marie Gilarová
1991- Ivana Snížková, uč. M. Gilarová, I. Čákorová - Stará (až do dnes)
MŠ byla otevřena 1.3.1960 v budově č.p.108 (bývalý hostinec na Havaji). První ředitelkou byla paní Vlasta Šindelářová.
V roce 1961 byly upraveny dětské šatny, chodby a vybavena kuchyně. Byl postaven vodovod, odpady, vyměněny staré dřevěné podlahy, zhotoveny dětské záchody a provedeny obklady zdí. MŠ měla původně 4 místnosti, které velikostí nevyhovovaly, proto se v roce 1962 vybouráním příček upravila jedna třída a ložnice.
V roce 1980 již kapacita školky nestačila, proto se provedla přístavba a školka byla dvoutřídní.
V 90.letech se postupně prováděly rekonstrukce vodovodu - napojení na veřejný vodovod, kompletní rekonstrukce vytápění na plynové kotle, včetně nových rozvodů, napojení na veřejnou kanalizaci, výměna dětských WC atd.
Z důvodu poklesů počtu dětí, je MŠ nyní jednotřídní a kapacitou 28 dětí.
V roce 2001 byla zavřena kuchyně a obědy se dětem dovážejí ze školní jídelny z Týnce nad Labem.
Neustále se v rámci možnostech obce zlepšuje prostředí MŠ, vybavení pomůckami a herními prvky.
V roce 1888 byl založen Sbor dobrovolných hasičů v Záboří nad Labem.
Snahy o organizovaný boj proti pořárům trvají mnohem déle. Občany k tomu vedly časté požáry, které způsobovaly velké škody. Již v roce 1873 byla k hasičským účelům pořízena nová voznice. Teprve v březnu 1888 se občané na celoobecní schůzi usnesli zřídit hasičský spolek. Stanovy spolku byly schváleny 26. dubna 1888 tehdejším c.k. místodržitelstvím v Praze. Dne 13. května měl nový spolek svou ustavující valnou hromadu, na které bylo zvoleno vedení. Prvním starostou spolku byl zvolen starosta obce Jan Slavíček, velitelem Karel Skalník, jednatelem Jan Krupka. V této době měl spolek 44 členů činných a 31 přispívajících. Aktivně pracovalo 20 mužů, pro které byla také zakoupena výstroj.
Sbor v minulosti obětavě zasahoval při všech požárech a při povodních na Doubravce či Labi. K prvnímu použití motorové stříkačky došlo v roce 1928 v Kateříně.
Sbor se neustále staral o technické vybavení. V roce 1928 koupil za 51 000 Kčs novou motorovou sřikačku. Všechny peníze si museli členové sboru na tuto stříkačku vydělat sami kromě několika menších darů od různých korporací. Dluh byl splacen až v roce 1942, kdy všechen majetek hasičského sboru přešel do správy obce.
Již od roku 1929 se jevili snahy získat vlastní dopravní prostředek pro požární a zdravotní službu. Teprve v roce 1955 získal sbor trofejní nákladní vůz, který v roce 1963 byl nahrazen terenním vozem zn. Tatra 805. V roce1962 dostal sbor novu výkonnou stříkačku typu PS16.
Nové technice již nestačila stará zbrojnice v průjezdu a proto byla v roce 1953 adaptována bývalá stodola u školy na prostornou a dobře řešenou zbrojnici novou. U zbrojnice byla v roce 1955 postavena železná konstrukce - věž- na sušení hadic. V roce 1964 byla zbrojnice rozšířena o další pomocné místnosti.
V současné době má Sbor dobrovolnývh hasičů na výbavě PRAGU V3S, stříkačky PS - 8, PS - 12, PS -16.
V Záboří nad Labem je proškolená akceschopná devítičlenná jednotka a v Habrkovicích funguje 4 členná požární hlídka.
Zda byla vedena nějaká kronika v dřívějších dobách, není známo. Nynější kroniku založil v roce 1935 řídící učitel Bohuslav Jiskra. S přestávkou v době okupace je vedena dosud. Poslední kronikáři zvyšují její zajímavost i hodnotu dokládáním fotografickými snímky.
Kronikáři: Bohuslav Jiskra 1935-37
Karel Průša 1937-46
Jindřich Zahradník 1951-55
Otto Tvrdík 1955-65
Josef Chládek 1965-74
Antonín Vaníček 1974-78
Josef Verner 1978-dosud
V Záboří nad Labem vznikla veřejná obecní knihovna 8. února 1920 a byla umístěna ve škole. V roce 1988 měla asi 300 svazků, ale znovu byla otevřena až po válce 15.ledna 1953. Na začátku 70. let minulého století byla knihovna přestěhována do budovy MNV a v roce 1985 se původní vestavbou nad poštou vytvořila nová místnost, kde je umístěna dosud . Od roku 1972 je knihovníkem pan Josef Verner. Do vybavení knihovny patří i dva PC k využití internetu pro veřejnost.
Knihovna je vzorně vedena, získala několik ocenění, ale bolestí je stále se snižující počet čtenářů. Nové knížky již obec nekupuje, ale ve spolupráci s Městskou knihovnou v Kutné Hoře se využívají zápujčky knih.
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
---|---|---|---|---|---|---|
30
|
1 | 2 | 3 |
4
|
5 | 6 |
7
|
8 | 9 | 10 |
11
|
12 | 13 |
14
|
15 | 16 | 17 |
18
|
19 | 20 |
21
|
22
|
23 | 24 |
25
|
26 | 27 |
28
|
29 | 30 | 31 |
1
|
2 | 3 |